Italy vs Spain for expats

Středně obtížné — Pro občany EU je stěhování bezvízové, stačí registrace pobytu.

složité — Pro občany EU je stěhování relativně snadné, vyžaduje registraci a získání Zelené karty. Občané mimo EU musí řešit složitější vízový proces (pracovní, studentské, investiční vízum apod.). Při pronájmu se obvykle platí kauce ve výši jednoho měsíčního nájmu a případně další záruka.

Cizinci, kteří plánují žít v Itálii déle než 90 dní, obecně potřebují nejprve národní vízum (typ D) a poté permesso di soggiorno (povolení k pobytu) po příjezdu; občané EU/EHP jsou obvykle od vízové povinnosti osvobozeni, ale při dlouhodobém pobytu se musí zaregistrovat na místním úřadě.

Pro přestěhování jsou hlavními cestami k povolení v roce 2026 práce, samostatná výdělečná činnost, studium, sloučení rodiny, elektivní pobyt, investor, digitální nomád / vzdálený pracovník a zvláštní ochrana nebo humanitární důvody. Dočasná povolení jsou obecně vázána na účel pobytu a obvykle platí asi 1–2 roky, i když některé kategorie jsou kratší nebo delší.

• Práce: pro osoby s pracovní nabídkou v Itálii, vnitropodnikovým převedením nebo určitými vysoce kvalifikovanými pozicemi; běžná délka povolení je až 2 roky pro běžnou práci, přičemž modrá karta / jiné specializované cesty se mohou lišit.
• Samostatná výdělečná činnost: pro nezávislé pracovníky, podnikatele a některé profesionály; typická platnost je až 2 roky, v závislosti na požadavcích na příjem a oprávnění k výkonu činnosti.
• Studium: pro zápis na univerzitu nebo do vzdělávacího programu; typická platnost je asi 1 rok, s možností prodloužení na dobu studia.
• Sloučení rodiny: pro manžele/manželky a nezaopatřené rodinné příslušníky osoby s legálním pobytem; typická platnost je asi 2 roky.
• Eledivní pobyt: pro finančně nezávislé osoby, často důchodce, kteří v Itálii nepracují; tato cesta obvykle vyžaduje značný pasivní příjem a slouží k dlouhodobým pobytům.
• Investor: pro kvalifikované investice; jeden zdroj uvádí minimum 250 000 EUR pro některé investiční cesty v roce 2026, přesné hranice však závisí na kategorii investice.
• Digitální nomád / vzdálený pracovník: dostupné od roku 2024 pro vzdálené zaměstnance nebo nezávislé pracovníky, kteří splňují pravidla pro příjem a kvalifikaci; jeden průvodce pro rok 2026 uvádí, že je obvykle 1 rok, obnovitelný.
• Kde žádat: mimo Itálii se o vízum obvykle žádá na italském konzulátu/velvyslanectví; po příjezdu se povolení k pobytu podává na místním úřadu Questura (policejní ředitelství).

V roce 2026 je italská daň z příjmů fyzických osob pro rezidenty progresivní systém IRPEF se třemi celostátními pásmy: 23 % do 28 000 €, 33 % od 28 001 € do 50 000 € a 43 % nad 50 000 €. Střední sazba byla snížena z 35 % na 33 % zákonem o rozpočtu na rok 2026 a daň v prvním pásmu při 28 000 € činí 6 440 €, zatímco daň při 50 000 € činí 13 700 € před místními přirážkami.

Pro nově příchozí vás Itálie obecně zdaňuje jako rezidenta, pokud jste zapsáni v místním registru obyvatel po většinu daňového roku, nebo pokud se ve Itálii nachází vaše obvyklé bydliště či středisko životních zájmů; přesné určení rezidence může v přeshraničních případech záviset také na pravidlech mezinárodních smluv. Rezidenti jsou zdaňováni z celosvětových příjmů, zatímco nerezidenti jsou zdaňováni především z příjmů z italských zdrojů.

• Místní přirážky: regionální a obecní přirážky se připočítávají k IRPEF; uváděné rozpětí je přibližně 0,7 %–3,33 % u regionální přirážky a až přibližně 0,9 % u obecní přirážky.
• Sociální příspěvky: zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné a někteří profesionálové také musí platit povinné příspěvky na sociální zabezpečení, které jsou oddělené od IRPEF a mohou materiálně zvýšit celkové daňové náklady.
• Režimy pro nově příchozí: Itálie má zvláštní režimy pro některé příchozí pracovníky a vysoce mobilní poplatníky; tyto režimy jsou oddělené od běžného IRPEF a je třeba je posuzovat případ od případu, protože nárok na ně a úroveň úlev se mění podle zákona.
• Dvojí zdanění: italské smlouvy o zamezení dvojího zdanění a pravidla pro zápočet zahraniční daně mohou snížit dvojí zdanění příjmů zdaněných v Itálii i v zahraničí, ale přesný výsledek závisí na smlouvě, typu příjmu a daňovém rezidenství.

Pro plánování přemístění je praktickým závěrem, že základní sazba IRPEF pro rok 2026 je pouze částí účtu: status rezidenta, místní přirážky a sociální příspěvky mohou významně změnit efektivní daňové zatížení.

Typické měsíční životní náklady v Itálii v roce 2026 se výrazně liší podle města, přičemž Milán a Řím bývají obvykle na horní hranici a menší jižní města levnější. Pro jednotlivce, který se stěhuje do velkého města, je realistický rozpočet často kolem 1 600–2 300 eur měsíčně, zatímco v menších nebo středně velkých městech může být nižší. Níže uvedené částky jsou přibližné a vycházejí z průvodců životními náklady pro rok 2026 a odhadů trhu.

• Pronájem, byt s jednou ložnicí v centru města: přibližně 900–1 500 eur měsíčně v Římě a 1 100–1 800 eur v Miláně; v levnějších městech, jako jsou Neapol nebo Turín, asi 650–950 eur.
• Poplatky za energie: přibližně 125–220 eur měsíčně za elektřinu, vytápění/chlazení, vodu a odpad; internet bývá dalších 25–35 eur.
• Nákupy potravin: přibližně 250–350 eur měsíčně pro jednu osobu, která vaří doma, přičemž ve větších městech jsou náklady vyšší.
• Doprava: měsíční jízdenka na veřejnou dopravu obvykle stojí asi 35–55 eur v závislosti na městě; v některých městech je nižší, zatímco v Miláně se často pohybuje na horní hranici.
• Průměrná čistá mzda: průměrná čistá měsíční mzda v Itálii se v roce 2026 často uvádí zhruba 1 700–1 900 eur, skutečný čistý příjem se však výrazně liší podle odvětví, regionu a odpracovaných let.

V praxi je největší nákladovou položkou obvykle nájemné a centrální byty v Miláně mohou celkové měsíční výdaje posunout výrazně nad 2 500 eur. Ve středně velkých městech se může svobodný nájemce, který žije skromně, pohybovat celkově kolem 1 400–1 900 eur měsíčně.