Stěhování do Paříže

Složité — Občané EU mají právo žít a pracovat ve Francii bez víza s možností registrace, zatímco občané mimo EU musí získat vízum před příjezdem (pracovní, rodinné, studentské nebo VLS-TS). Po příjezdu je nutné vízum validovat nebo požádat o titre de séjour na prefektuře či OFII. Hledání bydlení je konkurenceschopné zejména ve velkých městech přes portály a realitní kanceláře.

Pro většinu cizinců stěhujících se do Francie platí jednoduché pravidlo: pokud jste občanem země mimo EU a pobýváte déle než 3 měsíce, obvykle potřebujete buď dlouhodobé vízum, nebo povolení k pobytu; občané EU/Švýcarska jsou od této obecné povinnosti osvobozeni.

Hlavní vstupní cestou je VLS-TS (visa de long séjour valant titre de séjour), dlouhodobé vízum, které zároveň slouží jako povolení k pobytu. Bývá platné obvykle 4 až 12 měsíců a využívá se pro osoby přicházející za prací, studiem, sloučením rodiny, stáží, do důchodu nebo v postavení návštěvníka bez zaměstnání ve Francii.

Poté mnozí nově příchozí přecházejí na pobytovou kartu (carte de séjour). Podle oficiálního seznamu service-public patří mezi běžné kategorie soukromý a rodinný život, zaměstnanec nebo dočasný pracovník, student, návštěvník, podnikatel/liberální povolání, talent, sezónní pracovník a vyslaný zaměstnanec ICT. Pobytové karty se obvykle vydávají jako dočasné nebo víceleté karty, zatímco desetiletá pobytová karta je dlouhodobější možností, obvykle po několika letech legálního pobytu.

• Práce: obvykle se vyžaduje francouzská pracovní smlouva; u některých kategorií je nutné předchozí pracovní povolení.
• Studium: pro zápis na francouzskou vysokou školu; studentské povolení může umožnit omezenou práci.
• Rodina: pro manžely/manželky nebo rodinné příslušníky, kteří se připojují k rezidentovi ve Francii.
• Návštěvník: pro osoby žijící ve Francii bez práce pro francouzského zaměstnavatele.
• Talent Passport: pro kvalifikované zaměstnance, výzkumné pracovníky, zakladatele, umělce nebo investory; obvykle víceleté, až na 4 roky.
• Kde žádat: o dlouhodobé vízum se žádá před příjezdem prostřednictvím francouzského vízového procesu; VLS-TS se poté po příjezdu ověří online, zatímco pobytové karty vyřizuje místní prefektura nebo prefekturní úřad ve Francii.

Pokud jde o pravidla pro rok 2026 podle současných oficiálních pokynů, někteří žadatelé o některé kategorie pobytu mohou také čelit jazykovým a integračním požadavkům, přesná hranice však závisí na typu povolení a může být změněna vyhláškou.

Pro přiznání za rok 2026 na příjem za rok 2025 používá Francie progresivní sazbu daně z příjmu fyzických osob dle daňového podílu („quotient familial“): 0% do zhruba 11 600 €, 11% od zhruba 11 601 € do 29 579 €, 30% od zhruba 29 580 € do 84 577 €, 41% od zhruba 84 578 € do 181 917 € a 45% nad zhruba 181 917 €. Tyto hranice pro rok 2026 jsou indexovanými prahovými hodnotami pro rok 2025, uváděnými francouzskými daňovými příručkami, a odpovídají údajům použitým pro příjem za rok 2025 deklarovaný v roce 2026.

Pro účely daňové rezidence Francie obecně zdaňuje rezidenty z celosvětového příjmu, zatímco nerezidenti jsou zdaňováni hlavně z příjmu pocházejícího z Francie. Základní test rezidence je faktický: Francie vás považuje za rezidenta, pokud je váš domov nebo hlavní místo pobytu ve Francii, nebo pokud je tam vaše hlavní profesní činnost či ekonomické zájmy; daňové smlouvy mohou v případě sporných situací převážit nad domácím výsledkem.

Sociální odvody jsou oddělené od daně z příjmu. U platů se sociální odvody zaměstnanců v mnoha případech pohybují kolem 20%–23% hrubé mzdy, zatímco příspěvky zaměstnavatele jsou mnohem vyšší; pro investiční a některé příjmy mimo mzdu Francie často uplatňuje 17,2% sociální odvod („prélèvements sociaux“) navíc k dani z příjmu, ačkoli některé typy příjmů mají speciální pravidla.

Pro nově příchozí je dvojí zdanění řešeno daňovými smlouvami Francie a metodami zápočtu/osvobození od zahraniční daně, kde je to relevantní, takže stejný příjem by neměl být zdaněn dvakrát v plné výši. Francouzské oficiální pokyny také uvádějí, že některé nerezidentní příjmy pocházející z Francie mohou čelit minimální sazbě 20%, nebo 30% nad příslušnou prahovou hodnotou, s výhradou úlevy na základě smlouvy.

• Rok údajů: Sazby pro 2026 pro příjem za rok 2025.
• Sazby daně z příjmu: 0%, 11%, 30%, 41%, 45% dle pásma na daňový podíl.
• Rozsah rezidenta: obvykle celosvětový příjem; nerezidenti hlavně příjem pocházející z Francie.
• Sociální odvody: přibližně 17,2% u mnoha investičních typů příjmů; sociální odvody ze mzdy jsou oddělené a často kolem 20%–23% na straně zaměstnance, v závislosti na statusu a schématu.
• Dvojí zdanění: platí úlevy na základě smluv a zápočty/osvobození; pozice ve smlouvě je důležitá pro nově příchozí.

Pro člověka, který se stěhuje do Francie, je praktický měsíční rozpočet na rok 2026 ve městě obvykle určen především nájemným, přičemž největší rozdíl je mezi Paříží a regionálními městy. V roce 2026 je typický nájem za byt s jednou ložnicí v centru města přibližně 772 € v celostátním měřítku, zatímco v centru Paříže je vyšší, zhruba 1 372 €, a podle některých souborů dat pro expaty může dosáhnout až přibližně 1 500 €.

Typické měsíční náklady na živobytí v roce 2026, bez nájmu, se pohybují kolem 931 € pro jednu osobu v rámci celé země. Pro Paříž uvádí jeden průvodce rozpočtem pro expaty zhruba 300–450 € na potraviny, 100–150 € na energie a 50–70 € na dopravu, zatímco aktualizace specifická pro Paříž uvádí asi 340 € na potraviny, 175 € na energie a 88,80 € za měsíční předplatné MHD.

• Nájem (1 ložnice, centrum města, 2026): přibližně 772 € v celostátním měřítku; v Paříži asi 1 372 €; některé odhady pro centrum Paříže se blíží k 1 500–1 820 €.
• Energie (2026): přibližně 100–150 € měsíčně pro jednu osobu, nebo asi 175 € v jednom pařížském odhadu.
• Potraviny (2026): přibližně 300–450 € měsíčně pro jednu osobu; jedna pařížská aktualizace uvádí asi 340 €.
• Doprava (2026): přibližně 50–70 € měsíčně, nebo 88,80 € za měsíční předplatné MHD v Paříži.
• Průměrná čistá mzda (2026): přibližně 2 400–2 700 € měsíčně ve Francii, v závislosti na zdroji a metodě; použijte to jako obecný orientační údaj pro relokaci, nikoli jako záruku specifickou pro dané město.

Údaje se výrazně liší podle města, typu bydlení a toho, zda je nájem zařízený či nezařízený. Paříž je proto nejlépe brát jako referenční bod s vysokými náklady a regionální města jako výrazně levnější.